Vyvolávání duchů
Jednou jsme se s kámoškama rozhodly, že zkusíme vyvolat duchy. Sešly jsme se u jedné z nich doma. Rodiče byli pryč, brácha taky neoxidoval, a tak jsme měly klid. O půlnoci jsme si po tmě sesedly ke kulatému stolu v jejím pokojíčku, položily jsme na něj ruce tak, abychom se malíčkama dotýkaly jedna druhé, a rozhodly jsme se, že zkusíme vyvolat ducha mojí babičky. Poprosily jsme ji, aby mezi nás přišla, a potom jsme už byly zticha a napjatě čekaly, co se bude dít. Dlouho se nedělo nic, ale pak se rozrazily dveře a rozsvítilo se světlo! Všechny jsme vyskočily a zařvaly. Ve dveřích stál kamarádčin bratr, který se vrátil domů z nějaký pařby a šel zkontrolovat svojí mladší sestřičku! Erika