Synovec
Bylo mi deset.Nevím,kdy moje sny začaly,ale každý večer jsem se probudila celá zpocená a po tvářích se mi kutálely slzy.Já ale nevěděla proč..Dokud se mi zdál jen sen,nic jsme nikomu neřekla.Jednou jsem se probdila a chtělo se mi na záchod.Když jsem se vrátila do postele,podívala jsem se ke dveřím a okamžitě ztuhla.O dveře se opírala postava!Ale nebyla to žádná kostra a vypoulenýma očima,ale normální hezký kluk.Ale já z něj měla šílený strach.Zavřela jsem oči a chtěla jsem,aby zmizel.Ale když jsem je otevřela,tak už stál uprostřed pokoje.Vedle postele mám baterku a tak jsem ji chtěla vzít a posvítit si na něj,ale šáhla jsem do prázdna...Když jsem se znovu podívala,tak ta postava byla u mé postele.Nemohla jsem spustit zrak z jeho očí.Byly tak chladné a přísné!Myslela jsem,že umřu!Najdenou mě praštil!Neee!To nebyl on,ale můj bracha,který celý vystrašený říkal,že jsem byla šíleně ztuhlá a hleděla nepřítomným pohledem do prázdna.Dozvěděla jsme se,že za 2.světové války v tom domě žil muž se svým synovcem.Muž byl starý a nemocný a synovec místo,aby se o něj staral,tak ho mučil.Když se na to přišlo,podřezal si žíly.Později jsem se na to ptala,nikdo tam nevydržel déle jak půl roku...