Duchové z chaty...
Ještě nedávno jsem jezdila s mojí rodinou na chatu do Krušných hor.Vlastnili jsem tam malou chatku,vedle které stál ještě jeden starý dům.Ten si časem koupili teta ze strejdou.Po náročných opravách jsme se já,můj brácha,mé dvě sestřenky a teta se strejdou rozhodli,že tam strávíme první noc.Já a brácha jsme si zabrali ten nejmenší pokoj a do zbylých dvou se uložili teta se strejdou a mé sestřenice.Všichni jsme spokojeně usnuli,když v tom mě vzbudila velká dutá rána.Mého bráchu to samozřejmně vzbudilo taky.Rozsvítila jsem a vystrašeně se podívala.Následoval další šok.Brácha měl totiž celej obličej od krve.Pozdějí jsem zjistila,že mu teče krev z nosu a tak se v umyvadle omyl a smažili jsme se znovu usnout.Ráno jsme vše vyprávěli tetě a strejdovi.Ti nám řekli,že ta rána byla pád trámu,který na strejdu málem spadl,když se šel podívat do sklepa,protože teta tam odtud slyšela dětský pláč.Další noc tam už nikdo z nás spát nechtěl,jen babička,která to nikomu nevěřila,tam spát šla.Ráno ji však odvězli sanitkou do nemocnice s velkými bolestmi břicha.Teta a strejda pozvali na chatu senzibila,který nám pak řekl,že v tomto domě jsou duchové dětí a vojáků,kteří tu bylo za druhé světové války zavražděni.Od té doby tam už nikdo nikdy nespal a já ám strach,jen když procházím kolem.
hwej neni tu meno hana:(